Stíny

Zasněženou stezkou k hřbitovu mrtvých stínů, stezkou do mlhového oparu černé noci. Zde se schází jen stíny a všichni smutní, padlí. Stromy se svou pohřební vůní naříkají. Kraj bez světel, nekončící temnota při žalostných pomnících, bolestné rány jedo

Stojím sám uprostřed ledové pustiny, mráz trhá živoucí obrazy slunečních paprsků. Kráterový nadpozemský prostor obklopen věčným vakuem, já, pánem své Samoty, neznám více než sebe. Řezající chladná ozvěna kosmického větru šeptá pravdu o své nekonečnos